Tento román napsal Ernest Hemingway, představitel tzv. „ztracené generace“ a nositel Nobelovy ceny za dílo Stařec a moře. V době první světové války se přihlásil na frontu, kde byl však vážně zraněn. Válku ale přežil a poté působil jako novinář. Měl záliby v nebezpečných sportech a činnostech a hrdiny svých knih staví do mezních životních situací. Jeho literární styl je strohý, věcný, podává pouze základní fakta a počítá s inteligentním čtenářem.
Kniha Sbohem armádo vychází právě z vlastních zkušeností autora s válkou, Hemingway v ní popisuje její hrůzy. Román je psán tzv. Ich formou, příběh začíná z jara roku 1918 a hlavním hrdinou je mladý voják Henry. Henry dobrovolně vstupuje do armády na italskou frontu jako řidič sanitky a brzy poznává krutost války, nesmyslnost rozkazů a povýšenost velitelů. Přes svého kamaráda poznává mladou zdravotní sestřičku Catherine, do které se zamiluje, avšak Catherine jeho city neopětuje. Brzy ale překonává zármutek z rozchodu s bývalým přítelem a postupem času se i ona zamiluje do Henryho.
Jednoho dne je Henry ve službě vážně zraněn na noze. Marně se snaží zachránit své přátelé, ale je už pozdě. Dostává se tedy do lazaretu, kde je mu oznámeno, že možná obdrží cenu za statečnost. Poté je převezen do americké nemocnice v Milánu, do které se i Catherine nechá převelet. Catherine a Henry si v této době užívají, tajně se scházejí v noci, ve dne chodí na procházky. Jakmile se však Henry uzdraví, musí zpět do služby a to i přesto, že je Catherine těhotná. Ze služby však brzy utíká, naskočí do kolemjedoucího vlaku a vrací se zpět do Milána. Tam se snaží vyhledat Catherine, a jelikož je pronásledován policií, dezertuje s ní do Švýcarska. Tento válečný román ale nakonec končí tragicky. Henry dochází k názoru, že člověk by neměl být na ničem závislý, neboť dříve nebo později bude zrazen a opuštěn. Také říká, že válka je nesmyslná.
