První světová válka trvala od roku 1914 do roku 1918. Literatura této doby především ukazuje na nesmyslnost války a zabývá se dobovými událostmi.
Generační román Na západní frontě klid patří mezi nejznámější německé romány z období války. Jeho autor Erich Maria Remarque sám prožil první světovou válku v zákopech a dokonale tak poznal její hrůzy. Kniha má za úkol podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům. Vypráví o osudech studentů gymnázia, kteří se dobrovolně přihlásí do armády, neboť jim válka byla líčena jako nesmírné dobrodružství. Hlavní hrdina Pavel Bäumer a jeho spolužáci podstoupí nemilosrdný výcvik, poznávají vojenské prostředí, zbraně a stojí tváří v tvář kruté realitě, ale již není cesty zpět. Hned po výcviku všichni nastoupí na frontu, kde však první z nich umírají. V zákopech se pak vyrovnávají s řadou obtíží. Mnohdy nemají co jíst, jindy nemohou spát a strach překonávají hraním karet.
Děj knihy je neustále proplétám Pavlovými myšlenkami a úvahami, ze kterého opadá strach ve chvíli, kdy zabije prvního člověka. Pavel si uvědomuje, že pokud válku přežije, nebude schopen se začlenit zpět do normálního života. Nejzajímavější jsou jeho pocity ve chvíli, kdy na čtrnáct dní navštíví svoji rodinu. Po příchodu domů již nedokáže vnímat svět tak jako dřív, jako by ve válce přišel o veškerý cit, jako by jeho duše byla prázdná.
Jedné noci se Pavel zatoulá do cizího zákopu a nožem ubodá vojáka, který do něj skočí o chvíli později. Několik hodin je pak nucen se dívat, jak voják umírá. Marně se jej snaží zachránit. Po několika zraněních je Pavel spolu se svým kamarádem odvezen do vojenské nemocnice, kde si díky stavu pacientů uvědomuje, v jakém rozsahu jsou vojáci ve válce připravování o své zdraví.
