Kniha. Kniha je prostředkem vědění. Alespoň většina autorů to takto vidí. A jako takový prostředek ji uvítají zejména fanoušci takových oborů, o kterých se příliš často nemluví. Jedním z takových oborů je i military. Válečná literatura je v u nás poměrně oblíbená, možná i proto, že území naší republiky bylo několika velkými válečnými střety postiženo. Military knihy, to ale nejsou jen tituly zabývající se druhou světovou válkou, jak je veřejnost často vnímá. Jsou to také knihy zabývající se zbraněmi, starou, ale i moderní vojenskou technikou, nebo nejrůznějšími válečnými taženími.
Značnou část vojenské literatury však, ale stále tvoří již zmiňované knihy zabývající se druhou světovou válkou. Vždyť právě ta ovlivnila moderní vojenství a celkově vývoj zbraňových arzenálů nejvíce ze všech. A byla to právě její doba, kdy byl svět plný velkých osobností, ať už na té správné, nebo špatné straně pomyslné barikády. A koho by nezajímaly pikantnosti ze života Adolfa Hitlera, Winstona Churchilla, nebo Josifa Visarionoviče Stalina. Celkově tato doba neovlivnila pouze trendy ve vojenství, ale celou současnou společnost.
Velká část vojenské literatury je rozložena mezi encyklopedie a atlasy. Ať už jde o encyklopedie zbraní, jako třeba nožů, mečů, automatických pušek a podobně, vojenských strojů (tanků, letadel, loďstva), nebo atlasy, ve kterých jsou vyznačeny mapy historických bitev společně s pozicemi jednotlivých vojenských sil.
A jak jsem již v úvodu pronesl, že kniha je prostředkem vedení, chtěl bych tento fakt doložit. A doložit se dá poměrně jednoduše. V životopisných knihách největších světových vojevůdců všech dob, ale nejen v těch, je právě toto vědění ukryto. Historici zmapovali každý kousíček života těch nejvýraznějších osobností, a dokonce i samotný čtenář si při četbě těchto knih pak často připadá, jakoby tím badatelem byl on sám.
